Mel's diary - Prolog

Věnováno Princátku.


Bylo sychravé ráno, 1. září. Červená lokomotiva na nástupišti si spokojeně bafala a trpělivě čekala, až průvodčí dá pokyn k odjezdu. Melania upravila Scorpiovi límec bundy a prohrábla prsty jeho plavé vlasy. Byla hrdá na svého syna, jak nevzrušeně mžoural skrz mlhu na své budoucí spolužáky. Celý tatínek, pomyslela si.
Pohlédla na Draca a usmála se. Její muž však úsměv neopětoval, popravdě řečeno jej vůbec neposřehl. Povýšeně sledoval jakýsi hlouček lidí v dáli. Melania se zadívala skrz mlhu a pochopila. Potter a Weasley se svými rodinami.
Konečně se Draco vzpamatoval a obrátil se ke své ženě:
„Celý Potter. Taky ho nenapadlo originálnější jméno než Albus Severus. Jak sentimentální!“
Pohrdlivě si odfrkl.
Melania se ušklíbla a obrátila se k synovi:
„Takže víš, co je důležité. Drž se rodinných přátel a vyhýbej se idiotům.“
Scorpio vážně přikývl a přitáhl si kufr blíž k tělu.
Kolem procupitaly Weasleyovic děti s Potterovými v závěsu. Hermiona s Ronaldem se právě kvůli něčemu dohadovali a Ginny se tiskla k Harrymu. Draco Malfoy si znovu odfrkl, ale obrátil se zpět ke Scorpiovi.
„Tak se měj krásně, synu. Pošli nám sovu, až dorazíte.“
„A nevyhledávej maléry. Studium je v dnešní společnosti velmi důležité. Pozdravuj Aleu a… No však ty víš, co a jak. Ty to zvládneš.“
Scorpio se nechal od rodičů obejmout, naposledy zamával, popadl kufr a suverénně nakráčel do vlaku. Celý tatínek. Ten jeho povrchní a nadnesený výraz, ten styl chůze… Melania se opřela o svého muže a zasněně hleděla za odjíždějícími vagony. Po chvíli postřehla, že Draco zase sleduje Potterovic famílii.
Věděla, jak moc Draco na Harryho žárlí, jak moc mu závidí slávu a popularitu, ale že má svou čest a nikdy by mu nebyl schopen dělat křoví jako Weasley. Chápala svého muže, možná jako jediný člověk na světě, a byla si své jedinečnosti plně vědoma. Znala ho přeci už od jedenácti let. Svého Draca. Svou životní lásku.
A pak si vzpomněla na svůj deník. Ještě dnes musí být někde mezi harampádím v její pracovně. Nedržela jej v rukou už téměř dvacet let… Na tak dlouhou dobu opustila svého nejvěrnějšího přítele!
To by ovšem měla napravit.
* * *

Pohladila hřbetem ruky zaprášenou vazbu. Ozdobným zlatým písmem na ní stálo:
Mel’s diary.
Top secret!
Kniha na Melanii působila jako magnet. V ní byly ukryty staré vzpomínky na Melaniino nejkrásnější období života. V ní byl kousek Melaniiny duše. Ten, který kdysi dávno zavrhla, i přesto, kolik pro ni znamenal. A nyní se rozhodla jej znovu nalézt.
Otevřela knihu a dala se do čtení.

-1. Kapitola || 1. Kapitola

Tři přáníSetkání se snobemProlog